Yamrtaal
Hluboké, neprostupné a temné jsou hvozdy toho údolí. Neprostupné a nebezpečné. Zatímco na nedalekém hradišti Vyšehrad vidí kněžna Libuše Město Veliké a Přemysl Oráč ještě v poklidu sedlačí ve Stadicích, zde v lesním šeru se nářek nevinných obětí lovců, vyznávajících klasického stravovacího návyku, mísí s vítězným řevem těchto predátorů. Jen občas a velmi, velmi neochotně ustoupí tato každodenní, a dalo by se vlastně říci již folklorní, akustická kulisa hluku divoké, a jakoby dílem ďáblovým stále rozvodněné řeky Botiče. Je tedy div, že se o této divočině nedochovaly žádné seriózní historické prameny či zmínky?
Až koncem druhého tisíciletí našeho věku byly při hloubení základů pro sportovní halu Na Folimance objeveny první a tedy veledůležité artefakty, které konečně pomohou objasnit alespoň malou část pohnuté historie tohoto místa.
Výkopové práce totiž obnažily základy horské boudy holandského typu. Ze stejného místa bylo vyzdviženo i torzo typického nože na sýr. A když kopáči přišli s nálezem zbytků písemností, dokládajících, že jedněmi z prvních osidlovatelů tohoto drsného kousku Čech byla rodina holandského obchodníka se sýrem a konopím Johanna Van Der Graskaase, byli archeologové jako u vytržení! Při bližším studiu nálezu se ukázalo, že otec rodu poté, co mu krvelačná bestie sežrala manželku i s nůší výpěstků, nazval toto místo Nešťastným údolím, holandsky Jamrtal.
Van Der Graskaaseho stavení ale bylo odkryto na dně mladší studny, která ve své době zásobovala vodou osadu jiných, pozdějších přistěhovalců. Z po okolí rozesetých nálezů částečně dochovaných vojenských praporců, škorní a uniforem, výzbroje knapů i rytířů a též několika listin v lahvích, lze usuzovat, že tato osada byla založena v místě setkání anglických a tureckých vojenských emisarů, kteří měli dojednat ukončení vleklé, od roku 1699 téměř 176 let trvající vojny mezi oběma stranami. Historici spolu s archeology a klimatology se domnívají, že se mír podařilo vyjednat, leč delegace se nemohly vrátit, poněvadž měly cesty k domovům odříznuté opětně šílící vodotečí.
Proti přírodě bezmocní osadníci se tak lehce stávali terčem utlačování a šikany ze strany domorodého obyvatelstva. Nic nepomohly neustálé stížnosti vrchnosti na Vyšehrad. Bohužel, jak bývá zvykem, Vyšehradská vyvýšenina nehnula prstem. Situace se tak po delším čase sama vyřešila kompletní asimilací emisarů. Sice se od té doby tomu místu říká Jamrtál (yamr znamená shodně v angličtině i turečtině stěžovat si), dnešní obyvatelé to ale mnohdy ani netuší.
Pak se pár století nedělo nic, kvůli čemu by kronikáři museli rozskřípat své brky víc, než obvykle. To ale pouze do začátku třetího milenia našeho věku, konkrétně do doby, kdy se na opačném břehu Botiče, kus proti proudu, usadila v dnešních Nuslích zpěvačka Álla.
Když se zabydlela v novém domově, jala se hledat i novou kapelu. Basák Savec byl první volbou, ale pouze voice'n'bass to být nemělo. Když tu hle, kde se vzal, tu se vzal, z příbramských hald se vyhrabal kytarák Aleš! A bubeníka-řezníka Sváťu dopravily do těch míst jeho tety a strýc Álojz dráhou. Kapela byla tedy komplet, ale název chyběl. Původní návrh NU:SLE neprošel díky tramvajákům a taxikářům. Tyto místopisnými znalostmi vybavené komunity opět vynesly na světlo lokální název Jamrtál, internacionálně Yamrtaal. Yamrtaal je tedy název pohodové rockové kapely. Přijďte si je poslechnout, však vás neukousnou!
Ani my jsme nebyli ušetřeni personálních změn. Z původního složení Alena Álla Sudová (voc), Aleš Homonický (g), Savec (bg) a Sváťa Šutera (ds) zbyli jen Aleš a Savec. Přibrali k sobě bicistu a bubeníka Mr.Cranea a překopali band na povér-tryjo.
Takže Yamrtaal model 2018 tvoří (jak horní fotky napovídají) Savec (bg, voc), Aleš (g, voc) a Mr.Crane (ds).